Expedice Bílá místa Pivozemě 2007

Letošní trasa byla pečlivě zvážena tak, aby se obsáhnul co největší počet nezmapovaných, ale i již známých minipivovarů ve zvolené oblasti. Základním cílem bylo stanoveno maximální množství nově ochutnaných piv a zmapování nových pivovárků. Vzhledem k předpokládané náročnosti akce byla Expedice prodloužena o jeden den. Z fondů Svazu pivních turistů byly vyčleněny nemalé částky na propagaci, byly vyhodnoceny grafické návrhy na nová trička SPT a neméně důležité bylo zajištění hodnotných darů pro sládky. Darů, které měly symbolizovat náš dík za jejich práci. A ve všech případech dobře vykonanou. Nezbytná prezentace v denním tisku trochu zkomplikovala situaci, ale naštěstí se nám podařilo zamlčet datum odjezdu, takže jsme se obratně vyhnuli davů příznivců na nádraží. A nastal den „D“.

Ve čtvrtek 21.6. jsme se sešli na nádraží v sestavě Moris, Zengi, Sousto, Pepa, Kamil, Martin a náš externí kolega Jack. Výprava začala již tradičně výlukou. Nechci zde popisovat peripetie cesty, ale po všech nástrahách, které nás čekaly, jsme se v odpoledních hodinách ocitnuli v Olomouci před minipivovarem Moritz. Zde jsme již byli netrpělivě očekáváni. Po srdečném přivítání jsme měli možnost ochutnat zdejší světlou 11°a 12°a neméně dobrou tmavou 13° z Prostějova. Po nezbytné prohlídce krásného pivovárku a poděkování panu sládkovi, jsme mohli pokračovat dále. Jak jinak – do Svatováclavského minipivovaru. I zde na nás čekal připravený stůl a prezentace produktů tohoto podniku. Vychutnali jsme si světlou 10°a 12°, následovala pšeničná 13°a na závěr kombinace tmavá 13°a višňový speciál 13°. Slušný začátek Expedice. Ale naše výprava musela pokračovat dále východním směrem. Bohové nám však nepřáli – nad Beskydy se nebe setmělo a jeho ocelově šedá barva nevěstila nic dobrého. Pohanský bůh Radegast začal metat blesky a spustil déšť. Asi tušil, že ho nemáme rádi.

My se však nezalekli a ve večerních hodinách dorazili do hospůdky pivovaru Bon v Jarcové. Na tomto místě musíme poděkovat Romanu Holoubkovi za perfektní tip a zajištění vynikajícího guláše. Doopravdy jsme nic tak špičkového ještě nejedli. V hospůdce se nám dostalo vlídného přijetí od hospodského Libora a místních ogarů a po přivítání jsme se vrhnuli na dobroty z Bonu. Světlá 10°na začátek zcela jistě neurazila nikoho a všichni jsme vychvalovali její plnou chuť, kvasnicová 12° ji samozřejmě jěště trumfnula a tmavá 13°byla milým zpestřením.

Nádherný závěr prvního dne Expedice. Po degustaci, která se protáhla do pozdních hodin, jsme přijali azyl v této milé hospůdce a zůstali zde až do rána. Ochotný hospodský Libor nás pak zavezl vlastním vozidlem (Romane, nezapomeň proplatit cesťák) na zajištěnou exkurzi do pivovaru Bon v Zašové. Zde nás již očekával sládek Milan Kuráň, který nás provedl celým provozem, dal ochutnat něco málo kvasnicového piva a přestože měl narozeniny, věnoval nám celé dopoledne. Dík, Milane. Byli jsme šokováni profesionalitou a rozsahem vašeho pivovaru a věříme, že máte obrovskou perspektivu.

Druhý den Expedice pokračoval cestou do Štramberku. Zde jsme plánovali oddechové odpoledne, zpříjemněné místním pivem. Nebyli jsme zklamáni. Světlá i tmavá 12°byla dobrá a večer v krásném prostředí štramberského pivovárku nám příjemně utekl. Milým zpestřením bylo setkání s Markem Kodedou (www.pivovary.info), se kterým jsme se podělili o svoje zážitky a popili něco piva.

Třetí den Expedice začal nevšedně. Ještě ve Štramberku, při ranní návštěvě pivovárku, jsme zde nalezli a adoptovali osamělého pivního turistu Pepu. Po pár minutách a pivech jsme si padli do noty a Pepa se přidal k naší výpravě. V původním plánu byla návštěva restaurace „Na sýpce“ v Dobré u Frýdku Místku, kde jsme chtěli konečně ochutnat pivo Arthur`s, ale po telefonu nám bylo sděleno, že pivo není. Okamžitě jsme reagovali na vzniklou situaci a operativně telefonovali Richardu Lichtenbergovi do Příbora. Ten byl bohužel mimo město, ale doporučil nám návštěvu restaurace Mexiko, kde mají jeho piva na čepu. Následoval pěší přesun do Kopřivnice, kde jsme zavlažili hrdla jedním „Vulkánem“ a poté odjezd vlakem do Příbora. V „Mexiku“ jsme dobře poobědvali a ochutnali Freudovu světlou 13°a velmi zajímavý madlový speciál. Jemné a příjemné pivo.

Dle harmonogramu Expedice jsme měli ve večerních hodinách dorazit do minipivovaru „U koníčka“ ve Vojkovicích. Přijeli jsme včas a pivní turista Pepa stále s námi. Zalíbilo se mu v naší společnosti tak, že neváhal prodloužit svůj výlet o jeden den a pokračovat s naší výpravou. „U koníčka“ jsme byli zaskočeni krásou obsluhujících dívek, ochotou Mojmíra a Slávka Velikých a příjemným prostředím hospůdky. Ovšem největším zážitkem bylo vynikající pivo. Mojdo, jen tak dál. Po ochutnání nádherné světlé 11°a nemálo dobré tmavé 12° jsme všichni po zbytek večera zůstali u naprosto nepřekonatelné polotmavé 14°. Ovšem to nebylo všechno. Když Mojmír viděl naše nadšení a zanícení, přiznal, že má ve sklepě navařenou výroční 22°. Neměl žádnou šanci odolat našemu nátlaku. A ani se o to moc nesnažil. Po ochutnání jsme nenacházeli slov. Nejblíže byl asi Moris, který jen stručně řekl: “To je materiál“, a napil se ještě jednou. Zkrátka zážitek. Proč jen bydlíme tak daleko. Ochota rodiny Velikých pokračovala noclehem, snídaní a milým rozloučením. Určitě ještě přijedeme.

Čtvrtý den Expedice byl trochu krizový. V plánu byly zařazeny jen dva pivovárky – Biovar Ostrava a Slezan Opava. Po zrychleném přesunu napříč Ostravou jsme zjistili, že majitel minipivovaru Biovar odjel neznámo kam a vrátí se až večer. Takže první záporný bod. Pak nám ujel před nosem vlak do Opavy. Druhý záporný bod.

Ale naše výprava je plně profesionální a nepodléhá chmurům. Vyšetřený čas jsme věnovali odpočinku a těšili se na další vlak. Netušili jsme však, co nás čeká. Po příjezdu do obce Březová jsme vystoupili z autobusu v domění, že za chvilku budeme v minipivovaru Slezan. Čekalo nás ovšem ještě více než hodinové pochodové cvičení a když jsme dorazili k pivovárku ukrytém na pokraji lesa, zjistili jsme, že je naprosto pustý. Ovšem dobří lidé ještě žijí a po telefonické urgenci dorazil ochotný sládek, který nás provedl pivovarem a dal ochutnat dobrého piva. Nechtěli jsme v neděli navečer zdržovat, tak jsme se odebrali do vesnické hospůdky, kde se nám dostalo velmi milého přivítání, večeře, piva a noclehu. Moravská pohostinnost opravdu nezná mezí.

Poslední den Expedice byl v podstatě jen přesun domů zpestřený mezipřistáním v minipivovaru Pegas, kde jsme závěr výpravy korunovali místní 16°. Přestože letošní Expedice mapovala již zmapované, přinesla nám mnoho nového. Přinesla devatenáct nových druhů piv, utužila vztahy v kolektivu a dokázala nám, že Svaz pivních turistů je i nadálem obrovským přínosem pro české pivo.

Dej bůh štěstí!