Setkání domácích vařičů piva

Používají k tomu nejrůznější zařízení – někomu stačí obyčejný velký hrnec, jiný má důmyslné zařízení (většinou vlastní výroby), které lze bez problémů nazvat malým pivovárkem. Pro upřesnění lze ještě rozdělit domácí producenty piva na tzv. pravé homebrewáře, kteří si skutečně dají práci s celým procesem včetně vaření a dále na ostatní, co nechávají zakvasit předem připravené extrakty.

Toto setkání domácích vařičů piva poněkud navazovalo na podobnou akci konanou dvakráte v Restauraci V cípu v Praze a pořádanou Světem piva. To bylo však hlavně určeno pro ty, kdo už mají nějaké své homebrewářské zkušenosti za sebou. Nyní se organizace ujalo Sdružení přátel piva, jmenovitě pak předseda Pivního sněmu Zdeněk Šťastný. Vzhledem k velice přátelským vztahům jak celého Sdružení přátel piva tak zejména samotného organizátora s pivovarem ve Velkém Březně, bylo o místě konání rozhodnuto. Jenom můžeme připomenout, že zde Sdružení přátel piva každoročně pořádá akci V březnu na Březňáka, jak se o tom ostatně na tomto serveru také psalo.

Celá akce začala v neděli po desáté hodině dopolední a nemohla začít ničím jiným než prohlídkou pivovaru. Naším průvodcem nebyl nikdo jiný než paní Jana Rostová, kterou nelze nazvat jinak než dlouholetou, žel již pár měsíců emeritní „paní starou“ tohoto pivovaru. Tentokrát nám ale ve sladovně nepoložila svoji záludnou otázku, po čem že na humně voní naklíčený slad. Ač jsme každý přece jen už nějaký ten pivovar navštívili, na varně většina z nás má problém určit která káď respektive pánev je která, takže i v tomto jsme byli poučeni. Na spilce jsme to byli pro změnu my, kdo položil záludnou otázku – týkala se stáří konkrétní rozkvašené mladiny. Paní sládková samozřejmě ani na chvíli nezaváhala a bez mrknutí oka určila počet dní a myslím, že i s určením hodiny by neměla potíže. Ve sklepě nás pak čekala ochutnávka zdejší čtrnáctky, která skutečně stojí zato a nutno dodat, že i nový „pan starý“, tedy současný zastupující sládek pan Milan Zajpt umí uvařit stejně dobré pivo jako jeho předchůdkyně.

Potom už se šlo na ochutnávku homebrewingových vzorků, ale hlavně na diskuzi o nich. Zde bychom ještě jednou chtěli moc poděkovat technologovi celé skupiny Drinks Union Ondrovi Kouckému za to, že svým komentářem posunul celou akci do odborné roviny. Nebudeme se zde podrobně rozepisovat o vlastnostech jednotlivých vzorků, to by asi čtenáře nudilo. Snad jen, že se ochutnávalo celkem 6 vzorků, z čehož dokonce jeden byl zástupce svrchně kvašeného pšeničného piva. Dva ze vzorků byly vyrobeny z extraktu.

Rozhodně se ale nebudeme rozepisovat o vařičích, aby nějakého iniciativního úředníka nenapadlo přesně dodržovat dikci zkostnatělého zákona o spotřební dani a nechtěl dotyčným komplikovat život. Domácí vaření piva je totiž ve výše zmiňovaném zákoně natolik diskriminováno, že si člověk může bez nebezpečí postihu doma vyprodukovat pouze 200 litrů piva za rok, ovšem u vína je tato hranice desetinásobná, tedy 2000 litrů, přičemž ještě před několika lety to u vína bylo 500 litrů a s účinností od 30.4.2005 je to právě ona současná hodnota. Pevně věříme, že aktivity Sdružení přátel piva ve spolupráci se Světem piva v této oblasti přinesou kýžené výsledky v podobě změny tohoto legislativního omezení.

Po domácích vzorcích následovala ochutnávka již dozrálého Vánočního polotmavého ležáku – no už aby tady pivní vánoce byly, věřte, bude se na co těšit. Degustace byla završena ochutnávkou berounského medvěda a dále jak světlým, tak tmavým pivem ze zatím nejmladšího pražského pivovaru České zemědělské univerzity.

Tím zhruba skončila „oficiální“ část, následoval oběd v nedaleké hospůdce a poté návrat do pivovaru, kde se jak jinak než diskutovalo o pivu. A že si toho bylo hodně co říci.