Pivo pod nejvyšší španělskou horou (III.)

Cruzcampo, místními pivaři kouzelně a měkce vyslovováno Krúkampo, je hlavní vlajkovou lodí společnosti Heineken Espaňa a zároveň součástí portfolia jeho skupiny Grupo Cruzcampo. Co se týká roční produkce, již bylo avizováno, že španělská dceřiná společnost nizozemského kolosu je největším pivním uskupením na Pyrenejském poloostrově. A poněvadž patří Cruzcampo mezi strategicky významné národní brandy (podobně třeba Zlatý Bažant na Slovensku, Zywiec v Polsku či Zagorka v Bulharsku), vyrábí se, jak už to tak v podobných případech bývá, v několika pivovarech po celém Španělsku. Místem, kde se toto pivo v roce 1904 „narodilo“ je však mateřský závod Cruz del Campo v Seville (zakladateli byli bratři Osbornové). Tady má španělský „tulipán“ i oficiální adresu. Mimo centrum Andalúsie se ještě vaří v dalších čtyřech výrobních fabrikách. V San Sebastian de los Reyes (severní předměstí Madridu, často poněkud nepřesně uváděného místem jeho výroby), ve Valencii, Jaénu a Aranu (v provincii Navarra na severu země).

Na všechny Kanárské ostrovy včetně Tenerife se Cruzcampo importuje výhradně ze Sevilly. To má vzhledem ke vzdálenosti i jistou logiku („zanedbatelných“ cca 1 550 km…). Byl jsem tak poctěn jeho pravým originálem, což v dnešní globální době pivaře, vyznávajícího tradice jistě potěší.

S Cruzcampem, přesněji řečeno variantou „Pilsen“, jsem se poprvé krátce setkal na jiném „Kanárkovi“, Fuerteventuře. A hned mě uchvátilo a já si ho tam zamiloval a oblíbil. Proto jsem byl mile překvapen a zároveň i potěšen při zjištění, že stačí sjet výtahem pouhopouhá 4 patra z našeho pokoje do hotelové pivnice (Cerveceria), abych si ho opět připomenul. Tam se již na mě „zubila“ nádherná stříbrná pípa zakřiveného tvaru, připomínající „vztyčeného hada při hraní na píšťalu“, s obrovským červeným písmenem C (včetně názvu), v jehož otevřeném „bříšku“ byl schován rozesmátý obtloustlý mladík, třímající v pozdvižené ruce žejdlík piva. A víte jak se jmenuje? No přeci Gambrinus…To jste nečekali, že? Jak vidno, Gambáč je opravdu všudypřítomný. Spojení legendárního hošana s Cruzcampem už trvá 80 let (od roku 1926). Tento „joven“ doprovází sevillské pivo na všech propagačních předmětech, etiketách, korunkových uzávěrech apod. Velmi vzdáleně to u mě asociuje „pivní symbiózu“ dobře známou v našich zeměpisných šířkách. A sice tvář pana Zippicha a Březňáku, jdoucích ruku v ruce taktéž drahnou řádku let.

„Plzeňské“ od Cruzcampa je klasický ležák zlatisté barvy. Obsahuje 4,8 % alkoholu. Jedná se o velmi chutné, šťavnaté, na místní poměry plnější pivko, příjemně osvěžující, dobře pitelné, s výraznější hořkostí (ta byla ze všech mnou degustovaných piv na Tenerife nejintenzivnější), vyzývajíc k dalšímu napití. Troufám si tvrdit, že má jednoznačně na to zaujmout svými chuťovými parametry i náročnějšího českého pivaře. Mezi našimi kvalitními ležáky z regionálních pivovarů by tento určitě nezapadl a se ctí obstál. Cruzcampo je totiž dokonalé, hotový požitek hoden jakéhokoli významného okamžiku. To podtrhuji i přes skutečnost, že piva z dílny Heinekenu moc nemusím, nevyhledávám a upřímně řečeno drtivá většina jeho značek ani za moc nestojí. Cruzcampo patří k jedné z mála výjimek. Hlavně přes něj je tady „Holland“ zastoupen, samotný nic moc. Nevím jenom, proč se zrovna jmenuje jak se jmenuje. Ve španělštině má totiž první část názvu „cruz“ hned několik, pro označení piva poměrně negativně zabarvených významů. Kříž, trápení nebo boží muka. Při jeho konzumaci jsem nic podobného nepocítil…

Cruzcampo se vyrábí ve vícero druzích, avšak na Tenerife bylo k dostání výhradně ve variantě „Pilsen“. Ta se nejen suduje, ale i lahvuje (i do malých lahviček 0,25 l balených do sixpacků nebo naopak do mohutných baculatých litrovek) a rovněž plní do třetinkových plechovek. Já ho konzumoval výhradně z pípy a pouze z již v prvním dílu zmíněných „koňakovských“ skleniček na stopce. A že mě z nich krásně a rychle klouzalo do krku, snad nemusím zdůrazňovat…

S Cruzcampem mám spojené denodenní úsměvné zážitky. V naší pivnici viselo na jedné ze stěn zrcadlo. V jeho spodním rohu seděl na velkém dřevěném sudu usmívající se mladík Gambrinus s vystrčeným pivním břichem. Každý z hostů si tak mohl, ten který den po dopití posledního piva (nejen Cruzcampa) hravě porovnat objem svého „pupku“ s bříškem této legendární postavy. A následující den (dny) buď přidat na intenzitě konzumace (pokud by byl s dosavadním stavem nespokojen) nebo naopak ubrat…Pro některé pivaře, kteří si zakládají na své „chloubě“ rozhodně praktická věc konfrontovat každodenní výsledky usilovné práce s realitou…

„Krúkampo“ se pro mě stalo absolutní jedničkou mezi degustovanými pivy na Tenerife. Navždy zůstane v mé pivní paměti spojeno s báječnou chutí. Pokaždé co zavítám do Španěl, ho neopomenu vyhledat, abych si ji připomenul. Moc mi to sice přes pusu neleze, ale říct, respektive napsat to musím. „Heinekene, díky za něj!“