Miletínské pivovarské slavnosti

Miletín je městečko ve východních Čechách, které se může pochlubit slavným rodákem K. J. Erbenem, malebnou polohou i bohatou historií a také tradicí pivovarnictví. Historie vaření piva v Miletíně se dá vystopovat až do 13.století, kdy v městečku působil Řád německých rytířů. Šlechtický pivovar pak přes dlouhou řadu svých vlastníků včetně slavného Albrechta z Valdštejna došel až svému konci, činnost ukončil na sklonku 19.století.

V roce 1996 oprášil pivovarnickou tradici Miletína sládek Svatopluk Ďupal, který začal vařit pivo v nově založeném Sousedském pivovaru. Zatímco některé restaurační pivovary sází především na turisty a náležitě se propagují, miletínský pivovar vaří skutečně spíš pro sousedy. Navštívil jsem ho v minulosti několikrát a pokud bych o jeho existenci nevěděl předem, asi by mě ani nenapadlo, že v restauraci Sousedský dům se točí i jiné pivo než vývěsním štítem propagovaný Prazdroj, v pozdějších letech Gambrinus. Natož pak to, že to pivo vzniká v přístavku za restaurací, kde se ukrývá celý pivovar, vařící téměř výhradně pro potřeby místních. V podstatě jedinou známkou přítomnosti pivní rarity byla nenápadná cedulka na pípě a v nápojovém lístku vedle tradičního géčka netradiční desítka jménem Chmelka, jediné pivo, které v Miletíně vaří celoročně.

Vloni se po letech nenápadné existence pivovar poprvé výrazněji zviditelnil, když ku příležitosti desátého výročí obnovení tradice vaření piva v Miletíně uspořádali v Sousedském domě dvoudenní pivovarské slavnosti. Jako všechny premiéry, ani tahle se neobešla bez chybiček. Dopředu ohlašovanou tmavou třináctku Čáryfuk nakonec sládek kvůli problému s dodávkou sladu vzdal, také na slibovanou prohlídku provozu jsme čekali celé odpoledne marně. Ale zase krásně vyšlo počasí, po dopoledním deštíku byla pivovarská zahrada zalitá sluncem, dvanáctka Pytlák chutnala výborně a početné návštěvnictvo, které kromě několika lovců pivních suvenýrů tvořili především místní, se bavilo za hudebního doprovodu až do pozdního večera.

Letos se druhý ročník pivovarských slavností zkrátil na jeden den a já opět nechyběl. Jednak mám rodný kraj Karla Jaromíra Erbena moc rád a také jsem byl zvědav, jak si miletínští povedou po loňských zkušenostech. Dá se říct, že rozhodně lépe. Navlas po roce na stejném místě, pivovarské zahradě prozářené květnovým sluníčkem, se známými tvářemi. Snad jen pivních sběratelů ubylo. K jejich škodě, protože co naopak přibylo, to je stánek, který mimo prodeje místních cukrářských specialit (výborné miletínské modlitbičky i originální hořické trubičky, však Hořice jsou přes dva kopce) nabízí i zbrusu nový pivní tácek a především, tolik žádané logované pivní sklenice. Tenhle počin, který udělá určitě sběratelům radost, moc chválím. Miletínští našli rozumný kompromis mezi hezkou prezentací pivovaru a ekonomickou únosností. Pivo se i nadále čepuje do sklenic bez loga, takže nenechavé ruce mají smůlu, ale kdo má zájem, může si odnést za poplatek hned dva různé originální půllitry. Kéž by si i jiní majitelé restauračních pivovarů vzali z tohohle modelu příklad.

Nejhezčí sklenice je ovšem sklenice plná, takže honem k výčepu. I tady se letos nabídka rozrostla, takže vedle výčepní desítky Chmelka a prověřené dvanáctky Pytlák uzavírá trojičku tentokrát už opravdu tmavá třináctka Battalion salve. Nejdřív starou známou Chmelku. Tady se nic nezměnilo, hořká, hořká a ještě jednou hořká. A přitom výborně pitelná. S Pytlákem v ruce pak hurá k udírně, která je už od loňska prověřená jako zdroj vynikajících pochoutek a nezklamala ani letos. Nezklamal ani Pytlák, i když se mi zdálo, že vloni chutnal přece jen jakoby plněji. A jako salva na závěr konečně tmavá třináctka s řízným vojenským názvem, ale především výbornou spáleně praženou suchou chutí s kávovými podtóny, bez zbytečné sladkosti. Vida, vyplatilo se rok si počkat, nakonec se tmavý speciál opravdu podařil!

Miletínské pivovarské slavnosti nikdy nebudou monstrózní akcí, která by lákala stovky návštěvníků na vystoupení populárních zpěváků, roztodivné soutěže a nejrůznější další atrakce. Z povahy věci a prostředí asi bude pokaždé převažovat spíš komorní, sousedský charakter. Ale to vůbec nevadí. Co je malé, bývá milé. Už teď se těším na příští rok a další příjemná překvapení.