Bier Fest Třebíč

Nejsem zrovna příznivcem těchto radovánek určených pro širokou veřejnost, my profesionálové vychutnáváme pivní lahůdky nejraději v pivovarských sklepeních bez jakékoliv pozornosti davů. Trochu se děsím představy vyprahlého prostranství, kde pod slunečníky zúčastněných pivovarů pózuje rozjařená mládež s kelímky zvětralého piva v rukou. Ale chutě zvítězily a já se rozhodnul vyrazit na XII. Třebíčské slavnosti piva. Autobusové spojení na akci bylo celkem vyhovující, takže zbývalo jen zajistit vhodného sparing partnera. Většina členů našeho pivního klubu byla zaneprázdněna, takže volba byla jednoduchá – pojede Jarda, kolega, se kterým vaříváme pivo.

Vyrážíme hned v pátek odpoledne. Třebíčské náměstí je přesně podle mých představ vyprahlé odpoledním slunce, do hlavy buší hudba z pódia a vysušeným prostranstvím se pohybují stovky či tisíce lidí. Překvapující je převládající účast krásných mladých žen a dívek. Ale my, profesionálové, tuto skutečnost pouze registrujeme a přehlížíme. Jsme zde za jiným účelem.

Zaujímá nás hned první stánek u vchodu – Steiger Vyhne, ale vzhledem k tomu, že piva zde nabízená máme již v evidenci, jdeme dále. Zastavujeme se u druhé prezentace – pivovar Poutník Pelhřimov zde nabízí kvasnicovou 12°. Není o čem přemýšlet. Zvlažujeme vyprahlá hrdla a můžeme pokračovat v prohlídce. Obří stany obřích pivovarů míjíme bez povšimnutí a vyhledáváme méně nápadné stánky oblastních pivovárků. Úspěch přichází neprodleně – objevujeme logo Malostránského pivovaru Velké Meziříčí, kde máme možnost ochutnat světlou i tmavou 12° a vynikající speciál 14°. Nelze odolat. Jsme už opatrnější a o piva se dělíme. Slunce neúprosně buší a potkáváme dost mladíků, kteří situaci evidentně podcenili. Povzbuzeni Harrachem se rozhodujeme zabrousit do vod domácích a navštěvujeme stan Jihlavského pivovaru. Pavel Žižka, který zde čepuje nás osvěžuje šnytem jihlavského Ježka a po krátkém přátelském rozhovoru můžeme pokračovat v naší anabázi třebíčským náměstím.

Dalším ze stánků, kterému se nelze vyhnout, patří pivovaru Nová Paka. Z jeho nabídky volíme Podkrkonošský speciál 13° a nefiltrovanou výčepní 10°. Naše chuťové buňky nemají nejmenší důvod ke stížnosti. Obě piva jsou vynikající. Čas našeho odjezdu se blíží a my pomalu řešíme, co ochutnat na závěr. Naše pohledy se zastavují na štítu dalešického pivovaru. Je rozhodnuto – vyložené chutná dalešická 13°musí potěšit každého. Spokojeni a ukojeni odcházíme k východu, kde se ještě zastavujeme u stánku pivovaru Steiger, kde po krátkém zaváhání (hodně krátkém zaváhání) objednáváme ještě tmavou 12°a světlou 12° si v lahvi kupujeme na cestu domů.

Se slzou v oku procházíme východem a víme, že už není návratu. Odmítáme vrácenku a ubíráme se na poslední autobus. Příjemně strávené odpoledne nebylo nakonec tak vyprahlé, jak se zpočátku zdálo a moje fobie z pivních slavností se zdá býti vyléčena. Takže zase někdy příště.

Dej bůh štěstí
Martin Povýšil, Svaz pivních turistů Jihlava