Moje pivní bilance roku 2005 (IV.)
Hodnocení: 2,62 Hodnotících: 13 Zobrazeno: 5451x
V dnešním bilancování nasedneme do pomyslného pivního expresu a vyrazíme „za kopečky“. Společně se podíváme na piva, s nimiž jsem měl loni tu čest se osobně seznámit.
Cesta bude dlouhá, klikatá a povede převážně Evropou. Konečná stanice se však nachází až na nejlidnatějším kontinentu planety, v Asii. Úplně přesně na ostrově Srí Lanka.
Než tam dorazíme, uděláme několik zastávek. Ta první bude v pivně zaslíbeném Německu, respektive spolkové zemi Hesensko. Jeho hlavním centrem, kde se kromě druhého největšího evropského letiště nachází i několik pivovarů, je Frankfurt nad Mohanem. A právě zde se chvíli zdržíme. Dva místní zástupci, velikostí odlišní jako David a Goliáš, mě notně chuťově obohatili.
Protože ve Frankfurtu žije část mojí rodiny, k svátku a posléze k zapití konce loňského roku jsem byl obdarován naprosto nevšedními pivy z produkce „miniaturního“ Wäldches Bräu (1 l) a mamutího Binding Brauerei (0,5 l).
Nefiltrovaný Hell (4,8 % alkoholu) z “lesního pivovárku“ je jedinečný přírodní pivní úkaz. Nádherná litrová lahev s patentním uzávěrem mu ještě dodala na exkluzivitě. Tuplák do mě zasyčel „jen to fiklo“. Medová barva, super chuť, ve které bylo cítit trochu jakoby jehličí, autentičnost sama. Na chvíli jsem se ocitl v lese. Právě kousek od něj se totiž tento hostinský mini původně nacházel (odtud přívlastek Wald). Dnes už ho najdete na jiné adrese. Kromě světlého nefiltrovaného tvoří stabilní nabídku ještě zakalený tmavý Kupfer a superpecka, kterou je třešňové pivo (v roce 2004 oceněné stříbrnou medailí v kategorii ovocných piv na prestižní soutěži World Beer Cup).
I gigantický pivovar typu Bindingu může vařit interesantní pivo. O tom mě přesvědčil jeho silný, i přes vysoký obsah alkoholu (7,5 %, stupňovitost cca 18,5) neuvěřitelně lahodně pitelný, v chuti s kupodivu dobře definovatelnou hořkostí a sladovým aroma, tmavý doppelbock Carolus der Starke. Žádný „naháč“, jak by někdo mohl v podání velkopivovaru čekat. Naopak, výjimečný speciál. Každoročně ho můžete ochutnat pouze v období od října do Vánoc už více než 100 let (poprvé byl uvařen 28. ledna 1902 na počest zakladatele Frankfurtu Karla Velikého, jenž je vyobrazen i na etiketě tohoto piva). Carolus, to je zdejší pivní tradice a ty většinou stojí za to…
Z města nad řekou Mohan se nyní přesuneme o kousek níž. Do části Porýný-Falc. Loni někdy z jara jsem si v Intersparu koupil jednu velkou plechovku (0,5 l) piva Kurfürst Carl Theodor Premium Bier. Nebudu zapírat, motivem byla hlavně příznivá cena 9,90,- Kč. Navíc nešlo o žádnou privátní značku řetezce a na obalu bylo napsáno, že je vyrobeno dle tzv. zákona o nejvyšší čistotě neboli Reinheitsgebotu (k výrobě se používají výhradně základní pivovarské suroviny, tj. voda, slad, chmel a kvasinky). To vnímám jako jistou záruku kvality a poctivé pivo. Tudíž mě zajímalo, v souvislosti s podezřele nízkou cenou (nešlo o žádnou akci), jaké bude. Nezklamalo, pošmákl jsem si. A to dost. Na to, že bylo z plechu se vyznačovalo abnormálně hustou pěnou. Obsahem alkoholu (4,2 %) odpovídá kategorii desítek, v jeho případě hodně poctivé, což mě i chutí potvrdilo. V Německu se vyrábí jako klasický ležák (4,9 %) plzeňského typu. Po čase jsem ho chtěl zas vyzkoušet, avšak od jisté doby jaksi nebyl (i přes jeho dobrou prodejnost) k mání. Dnes už vím proč. Bohužel, maličký pivovárek Frankenthaler Brauhaus (součást pivního uskupení Actris Group, pod níž spadá vícero pivovarů) z Frankenthalu, kde ho vařili, uzavřeli. Jeho výrobu přesunuli do pár kilometrů vzdáleného Mannheimu a tamního koncernového kolegy Eichbaum Brauerei. Těm co míří v létě na fotbalový šampionát a náhodou se ocitnou v tomto městě, ho vřele doporučuji vyzkoušet. Točený bude určitě lepší než z plechovky…
Opouštíme Německo a míříme na sever Francie. Těsně k belgickým hranicím, do provincie Nord-Pas de Calais a městečka Jenlain. Tam sídlí maličký rodinný pivovar Brasserie Duyck, který je znám především výrobou nevšedních a moc zajímavých piv. Loni mně kolega dovezl ve formě dvou „pidi“ lahvinek (0,25 l) právě jedno z nich. Na žluté etiketě byl předlouhý krkolomný název Reflets de France Biere Blonde de Garde du Nord. Ten se ve své podstatě dá rozdělit na 3 části. Známka „Reflets de France“ je obdobou naší „Czech made“. Jde tak o typický francouzský produkt. K jeho výrobě jsou vždy užity výhradně domácí suroviny. Aby tato prestižní značka byla produktu udělena, musí vyhovět především kritériu kvality (to mohu na základě osobní zkušenosti potvrdit). Biere Blonde de Garde je pak název pro typ piva, tj. jedná se o svrchně kvašené světlé pivo, jakousi severofrancouzskou (odtud pak Nord) obdobu belgických speciálů. Můj první pivní kontakt s Francií byl díky němu ryze pozitivní. V chuti se daly dobře rozpoznat sladově sladší tóny se středně výrazným chmelovým aroma. Obsah alkoholu je 6 %. Rozhodně má toto pivo svůj osobitý charakter a zvláštní francouzské charisma.
Z Francie pootočíme pivní kormidlo na dohled naší vlasti a jedeme do Rakouska. Kousek za Hevlínem, v Laa an den Thaya, to má pod kontrolou místní Hubertus Bräu. V tamním termálním komplexu si perfektně odpočinete a zrelaxujete. Všelijaké bazény a vodní atrakce s vodou teplou cca 35 stupňů (v létě lze využít i normální koupaliště) k tomu poslouží dokonale. Poté ve zdejším fastfoodu není nic lepšího, než se osvěžit a tekutiny doplnit jeho nádherně vychlazeným čepovaným Radlerem (1,6 l). A natočit dle libosti si ho můžete sami. Harmonicky vyvážený mix piva a citronové limonády (s obsahem alkoholu 2,5 %) mně vždy udělal (a nejen loni) moc dobře, zahnal pryč svalovou únavu z plavání a hlava zůstala chladná. Ovocná svěží citrusová chuť je s tou pivní namíchána v dokonalém souznění. Ideální nápoj po sportovním vyžití. Žízeň zaženete, únava se nedostaví a před cestou domů zůstanete jako rybičky. Pro mě rozhodně chuťově zajímavější varianta než nealkoholické pivo. Pro totální konzervativce teče z druhého kohoutu klasika, ležák (5,2 %) Hubertus Pils. Oba stojí 2,90 euro, což je snad jediná vada na kráse. A ještě perlička. Pivovar s jelenem ve znaku sem dodává svoje kvasnice, takže pokud využijete určitou welness proceduru, zabalí Vás do nich a jimi i nabalzámují. Takové kvasnicové rochnění je pro milovníka piva naprostý ráj…Pivní džem, zábal z pivovarských kvasnic, hm s tím pivem se dají ale dělat věci, není to paráda?
Další naše kroky povedou na Slovensko. Do Topolčan, Popradu, Velkého Šariše a Rimavské Soboty. Všude tam existují pivovary, jejichž některá piva jsem si nechal při dovolené předvést. Vše podstatné o nich už bylo zde prostřednictvím mých dvou článků (Nad Tatrou sa blyská…) napsáno. Takže pouze telegraficky. Jednoznačně nejvíc mě za pivní srdce chytil a chuťově uchvátil popradský (dnes už přejmenovaný na Pilsberg) světlý ležák Tatran (7 l). Až tak, že 3 lahváče přijely se mnou domů. Rozloučit se s ním se mně jen tak nechtělo…
Dvě sudové jedenáctky a jedna lahvová dvanáctka připadly na pivní chloubu Slovenska, topolčanský Topvar. No, dobré, ale pil jsem i lepší.
Třeba „čapované“ šarišské světlé výčepní Smädný mních (1 l). To ze středoevropského portfolia SABMilleru považuji za jednoznačně nejlepší desítku (velmi poctivá s plnější chutí). Dneska Topvar i Šariš jedno jsou…
Rovněž dvakrát jsem si nechal natočit i Corgoň 10, i když už ne tu z Nitry, ale z rimavskosobotského Gemeru. Člověk nakonec musí být vděčný alespoň za to (děkovat ti ale Heinekene nebudu!!!).
Nyní uděláme přestávku. Po ní se vydáme směrem na jih, do zemí, jejichž pivní kultura není na takové úrovni jako u výše zmíněných. Avšak i tady je jen otázkou času, kdy se pivní vývoj pohne razantněji kupředu a pivo jako nápoj bude vnímáno poněkud jinak než se zatím děje. Další cesta tak povede do Maďarska, Rumunska, Řecka a končit se bude na v úvodu zmíněné Srí Lance.
Hodnocení článku
Pro hodnocení se nejprve přihlašte.
Celkem 1 komentář, poslední komentář: 12.04.2006 08:39 | Komentovat |
Moc pěkně napsané Roman Holoubek | 12.04.2006 08:39 |
---|---|
Díky za sérii článků, už se těším na další. Je to velmi čtivě napsané, v duchu jsem... |