Poslední tečka za již loňským oceněním Sdružení přátel piva

Vypadalo to, že následující den, tedy pátek, bude pro Pivní sněm SPP ve znamení doznívání příjemného pocitu nad povedeným včerejškem (u některých jedinců se mohlo jednat i o doznívání čehosi úplně jiného, méně příjemného), nicméně realita byla o mnoho zajímavější. Vyhlášení se osobně zúčastnil i pan Jaroslav Nosek, který je spolumajitelem a sládkem nedalekého pivovaru v Broumově – Olivětíně a při této příležitosti Pivní sněm SPP a přítomnou polskou delegaci z naší partnerské organizace Bractwo piwne pozval na pátek na prohlídku pivovaru.

Teď už ale k vlastnímu Broumovu. Najít čtvrť Broumova nazvanou Olivětín není nikterak jednoduché a rovněž pivovar je poměrně slušně zamaskován. Jakmile jsme ale vylezli z aut, hned se nás ujali hostitelé a začala prohlídka.

Olivětínský pivovar (co do výstavu za rok 2004) je druhým nejmenším průmyslovým pivovarem. Menší výstav má už jen pivovar Herold v Březnici. Je dobře, že se po špatných letech Opatovi zase začíná dobře dařit a že svůj výstav oproti roku 2003 zvýšil více než o polovinu. Navíc je zdejší pivovar skutečný skvost. Kdyby se dnes pan Jiří Menzel rozhodoval, kde bude točit Postřižiny, tak by tento pivovar byl rozhodně velmi horkým kandidátem.

Naše pouť začala ve vlastní sladovně, kterou už dnes má bohužel čím dál méně českých pivovarů. Bylo to vlastně úplně poprvé, co jsem na vlastní oči viděl přehazování sladu. Poté jsme se přesunuli do dvojmístnosti, která připomíná velmi zmenšené pivovarnické muzeum. Je plná zejména skla, ale i keramických nádob (hlavně ze zdejšího pivovaru), dále pak jsou zde různé (historické) reklamy a štítky nejen ze zdejšího pivovaru. Nechybí ani několik technických exponátů, jako historická plnička na lahve, pípa apod.

Pak přišel dle mého názoru zlatý hřeb prohlídky. Úplným unikátem, který, když už nic jiného z tohoto pivovaru by třeba někomu nestálo za vidění, je historický šrotovník na slad, který je v provozu stejně jako před 95 lety. Je na něm dokonce jakýsi nápis, který připomíná švabach.

Dále následovala krásná historická varna a přiznám se, že jsem v žádném pivovaru historičtější kousek neviděl. Postřižiny jako vystřižené. Pak následovaly ležácké sklepy a spilka, důvěrně známé ze všech (zejména menších) pivovarů, které vaří tradiční technologií. Na závěr celé prohlídky následovala lahvárna, ve které ale naštěstí zrovna provoz neběžel, takže jsme slyšeli vlastního slova.

A jaké značky vlastně pivovar v Broumově vyrábí? Piva s názvem Převor a Novic patří spíše mezi nízkostupňová (ovšem setkal jsem se i s Novicem dvanáctkou), tedy levnější piva, která jsou prodávána zvláště ve velkých obchodních řetězcích. Stěžejní a místně podporovanou značkou pivovaru, jak už z jeho názvu vyplývá, je Opat, který se jako světlý vaří v několika stupňovitostech a rovněž jako výčepní tmavé (desítka). Za speciální zmínku stojí vánoční polotmavá sedmnáctka, která byla uvedena na trh loni před vánoci (viz např. ZDE ) a nutno dodat, že se jedná o jeden z nejlepších speciálů, které jsem kdy pil. Poslední značkou je Rampuš, který je vyráběn pro řetězec COOP v Ústí nad Orlicí.

Po vlastní prohlídce pro nás bylo přichystáno příjemné překvapení – ochutnávka zdejšího piva v nově zrekonstruované zasedací místnosti pivovaru. Byla nám nabídnuta tmavá desítka a světlá dvanáctka. Prvně jmenovanému bych vytknul poněkud slabší chlebnatost, ale udělalo na mě docela dobrý dojem, ač tmavému pivu moc neholduju. Zato světlá dvanáctka byla úplně něco jiného. Ač jsem pro ni v anketě Sdružení přátel piva nehlasoval, tak musím uznat, že si vítězství ve své kategorii odnesla naprosto po právu. Jedná se o pivo výborně vyvážených chutí, bez případných cizích příchutí, které ale navíc spotřebitele oslovuje něčím navíc. Zkrátka ležák jako křen, který je poctivým výtvorem české pivovarnické školy.

Na závěr si dovolím jednu malou odbočku. Zhruba měsíc po této akci jsem se zabloudil do svého rodného města, tedy do Prostějova, který je od Broumova přece jen vzdálen pěknou řádku kilometrů. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zakopl o jistou Pepovu hospodu, která měla vývěsní štít právě tohoto pivovaru, ale tom v některém z dalších článků…

A co říci na úplný závěr? Vše podstatné už bylo sděleno. Snad jen, že když se sejde prohlídka malého pivovaru (ne žádné chemické továrny) a k tomu vynikající průvodce, který si na průvodcování jenom „zaskočí“ odněkud z výroby, tak takováhle akce nemůže nedopadnout na jedničku. Abych ale nekřivdil náchodskému pivovaru, velmi podobná byla exkurze den předtím v náchodském Primátorovi. Oba pivovary se ale něčím zásadním liší, ten náchodský nemá komín, ale do příštího roku byla z nejvyšších míst Primátora přislíbena náprava :-).

Foto: Petr Sýkora