Pivaři všech zemí...

Děj příběhu se odehrává v malém krajském městě jménem Jihlava v krásných jarních dnech měsíce dubna L.P. 2007. Měl-li bych pátrat v historii, tak první náznak událostí budoucích lze nalézt kdesi v Maďarsku roku 1978, kdy byl založen pivní klub s názvem SBNYK (www.SBNYK.fw.hu). Snad jen o pár let později a o pár set kilometrů severněji byl položen základ klubu téměř shodného. Tento spolek vstoupil do pivních dějin pod názvem SPT Jihlava.

Ale vraťme se k současnosti. Dne 22.února 2007 jsem obdržel zvláštní e-mail. Text byl psán podivnou češtinou, takže první, co mne napadlo, byli marťani nebo apríl. Do apríla bylo ještě daleko, na marťany nějak moc nevěřím, tak jsem pokračoval ve čtení. Podpis na konci zprávy vše vysvětloval. Lazslo Horvath – předseda SBNYK. Moje maličkost, vyrůstající za hluboké totality na maďarských kapelách Omega, LGT, Piramis, P Mobil atd. ihned naprosto přesně specifikovala původ e-mailu – žádní marťani, ale maďaři. Ano, i v Maďarsku jsou pivaři. Zkrátka Laszlo neboli Laci nás žádal o navázání družby za účelem volby nového předsedy SBNYK na výjezním zasedání v Jihlavě. Po krátké poradě akčního výboru SPT byl odeslán oficiální zvací e-mail našim novým maďarským kolegům. Radost nám trochu kalila představa jazykové bariéry (maďarsky umím počítat do tří a říct si o pivo), ale konstatovali jsme, že u piva se už nějak domluvíme. Rozjely se přípravné práce. Přes všechny možné komplikace se podařilo zajistit slušné a levné ubytování a díky přátelům z jihlavského pivovaru (Jacku, dík) nám byla přislíbena exkluzívní exkurze (to zní dobře) a následné posezení v nově otevřené pivovarské restauraci.

Pak přišel den „D“. Uvítací delegace ve složení Martin, Moris, Tiťous a Dáša vyrazila na kontaktní místo na okraji Jihlavy. Trochu rozechvělí vystupujeme z auta - maďaři jsou v přesile, ale tváří se přívětivě. Zaplať pánbůh Laci začíná mluvit česky a my zjišťujeme, že asi budeme rozumět. Po nezbytných formalitách se Laci vrhá k baťohu s tím, že má pro nás dárky. Na asfalt parkoviště vyskládá pěknou řadu maďarských piv a ihned začíná komentovat, jak které chutná. I na tuto alternativu jsme připraveni. Otevírám kufr auta a vyndavám basu vychlazené jihlavské 18°. Klukům maďarským se rozsvítí očička a okamžitě začínají hasit žízeň po dlouhé cestě. Ledy jsou prolomeny.

Odjíždíme na ubytovnu, kde kolegové z SBNYK, neodkládající z ruky naše lahvové dárky, spokojeně zabírají pokoje a připravují se na večerní program. Bohužel někteří členové SPT jsou blokování pracovním procesem, takže novým přátelům dáváme mapu Jihlavy, na kterou akčně zaznamenáváme důležitá místa, která jsou potřeba navštívit. Namátkou uvádím „Dělňák“, „U sudu“, „Na hliništi“ a další styčné body. Hlavní program je domluven na nedělní odpoledne. Ve 14,00 se scházíme před pivovarem a po nezbytném skupinovém fotu se odebíráme na pivovarský dvůr, kde nás již očekává kamarád Jack. Následuje nádherná exkurze s odborným výkladem, který Laci simultánně tlumočí do maďarštiny. Procházíme celý provoz pivovaru a končíme u tanků ve sklepě. Zlatý hřeb programu – ochutnávka - je zde. Jack přináší „štuc“ s vynikajícím kvasnicovým Ježkem a ledy tají. Ochutnáváme, fotíme se a vyměnujeme si první názory v jakémsi esperantu. Následuje ještě lepší kvasnicová 18° a maďarsky už mluvíme všichni celkem plynule. Myslím, že málokdo z nás tušil, že to vůbec umí.

Odebíráme se na zahrádku pivovarské restaurace, kde nastává ta pravá družba. Ukazujeme si fotky z akcí, členské průkazy a vyprávíme si pivní zážitky. Je úžasné, že existují dvě tak strašně podobné organizace. Jediný rozdíl je snad v tom, že SBNYK má předsedu, v SPT panuje bezvládí. A my můžeme být nyní svědky volby nového předsedy. Osm členů SBNYK usedá stranou a diskutuje. Po chvíli je vyřčen překvapivý výsledek – novým předsedou je Erzsi.

Sympatická dáma dostává korunovační klenoty – na čelo je jí přilepena stará česká stokoruna (král má také korunu) a do ruky je jí vložen velký kovový otvírák coby žezlo. Jack pohotově přináší „štuc“ s další dobrotou místního sklepení. Ano, nové předsedkyni připíjíme kvasnicovou 18°. Následující volná diskuze v našem improvizovaném esperantu je velmi osvobozující a zajímavá. Naše kluby prolínají a vyměňují si názory. Nestíhám již sledovat všechny nové kamarády, s kterými si povídám – Pek, Matula, Henrik, Pitti, Szombath a další si přisedávají a diskuze se velmi plodně rozvíjí. Zveme se navzájem na všechny možné akce, takže je celkem pravděpodobné, že se ještě někdy uvidíme. Bohužel vše krásné jednou končí (to je taková fráze) a přichází zavírací doba. Loučení je tklivé, ale bezbolestné. Zůstávají nám pěkné vzpomínky a vzorky maďarských piv, které rádi vychutnáme na nejbližší degustaci. Z celé naší akce plyne důležité poučení: „My milovníci piva nepotřebujeme slovník“

Dej bůh štěstí
Martin