Hospoda U Prahy - moje Nejobyčejnější hospoda roku 2006

Jedna z etap loňské letní dovolené mě zavedla do Frýdlantského výběžku. Vcelku velmi příznivá oblast pro milovníka malých pivovarů. Ne že by se zde nevyskytovaly piva našich velkých hráčů, ale rozhodně jim místní pivovary dělaly důstojnou konkurenci. A svijanský pivovar tak důkladně, že už mi to pomalu moc nesedělo. Ne že by mně Svijany nechutnaly. Zrovna teď si vychutnávám jejich Rytíře alias Bitter a musím říci, že po příjemně sladkohořké rohozecké tmavé třináctce je to opravdu změna.

Ale mě osobně nejvíce nadchne, když najdu hospůdku s pivem malého pivovaru a k tomu ještě z druhého konce republiky. A i ty jsem zde našel. Třeba v Bukovce jsem náhodou objevil v jedné soukromé klubo-hospodě Platana. A nebo trochu dál v Zlaté Olešnici v restauraci V údolí hlineckého Rychtáře. A radost mi rozhodně udělalo i vyčmuchání Skaláka v restauraci Myslivecká chata Kopanina pod rozhlednou Kopanina a v hospodě U tržnice v Jablonci nad Nisou. Objevy to byly pivně zajímavé, ale ona zařízení byť byla příjemná, jako by jim něco chybělo. Ten ráz běžné české hospůdky se svojí jedinečnou atmosférou. Ale na konec jsem ho také našel.

Už od prvního pohledu mě Hospoda u Prahy neskutečně přitahovala. A jelikož stála u cesty do našeho dočasného azylu, než jsem ji navštívil, poznal jsem ji z venku dost důvěrně. A už na první pohled mě bylo jasné, že to nebude luxusní podnik. Budova v které se hospoda nacházela vypadala poněkud varovně. Jejímu vzhledu se už hodně dlouho nikdo nevěnoval. A i parta zedníků by měla co dělat, aby fasáda vypadala zas přitažlivě. Ovšem čím více vypadá hospoda z venku otřesněji, tím většinou mám větší naději, že uvnitř najdu to co hledám. A u Prahy jsem se nemýlil.

Ale už k hospůdce. Venku byly tři zahradní stoly s lavicemi. Ovšem při stavu kvality fasády bych doporučoval, se zde moc dlouho nezdržovat a raději zajít do hospůdky. Vstupními dveřmi jsem se dostal do středně velké chodby. Po levé straně byl nejspíš vchod do obchodu, přímo někde vzadu byly toalety a po pravé straně vchod do hospůdky. Lokál byl střední velikosti. První co mi padlo do oka byl kulečník uprostřed místnosti. Okolo něho bylo rozmístěno 7 běžných dřevěných stolů s nabídkou 28 míst. Výčepní pult byl po levé straně. Nad ním visela světelná reklama Konráda a na ní malý štítek utajeného svijanského Mázu. Za pultem byly police s půllitry, lepšími půllitry a úplně na hoře s keramickými půllitry. Po pravé straně byl box na nealko nápoje. Po levé straně za výčepem, vchodem do kuchyně a kamny na pevná paliva, která samozřejmě nesmí v pravé hospůdce chybět, byl vchod do dalšího potemnělého lokálu. V protějším rohu výčepu byla na polici vypnutá televize. Mistrovství v Německu už skončilo, tak proč si kazit večer. Vybrat se dalo i z ubrusů. I na nich se střídaly loga Konráda i Svijan. Stěny výčepu byly z poloviny obloženy nejspíš běžnými umakartovými deskami. Zdobeny byly dvěma víky od sudů, nějakou tou živou květinou a 4 obrázky od Alfonze Muchy. Prostředí bylo nezakouřené. Je pravda, že v lokále byli jen 4 hosté a ti moc nekouřili. Jak by to v Praze vypadalo při plném lokále, nedokážu odhadnout. Další otázkou je, zdali je Praha někdy plná, když v pátek večer tu byli jen ti 4 hosté. A ti rozehrávali jednu partii v kulečníku za druhou. A evidentně jim nic jiného nescházelo. Vládla zde příjemná domácí atmosféra se spoustou přátelských srandiček, popichování a jiných recesí. Když jsem do Prahy dorazil, bylo místo za pípou prázdné. Paní hostinská docela logicky seděla mezi svými hosty a přáteli. Ovšem po té, co jsem se usadil ke stolu s ubrusem vratislavického pivovaru, se okamžitě zvedla a začala se mi věnovat.

První objednávku piva jsem díky ještě neobjevenému štítku Mázu specifikoval jednoduše. „ Jedno pivo“. Mezitím jsem objevil štítek Mázu. A tak jsem druhou nabídku odbyl slovy: „To druhé“. A mohl jsem v pohodě degustovat a rozeznávat, které je které. Ihned jsem se chytil silnější hořkosti jednoho piva a měl jsem jasno. To jsou Svijany. A jak jsem dopadl. No, degustátor ze mě nebude! Více hořký nakonec byl Konrád. Obě piva byla chuťově slušná, ale k vůni mám jednu negativní připomínku. Sice ze mě degustátor nebude, ale vůně obou piv mi moc neseděla. Něco na ní nebylo v pořádku. Otázkou je co. Ovšem těžko by dva nezávislé pivovary udělaly stejnou chybu.

I přes tento nedostatek si Hospoda u Prahy zasloužila můj obdiv a titul Nejobyčejnější hospoda roku 2006. Nakonec v tomto hodnocení jde hlavně o atmosféru hospůdky. Působila na mě přátelsky, prostředí bylo příjemné a hospůdka nehrála na něco na co nemá. Zde jsem zažil pěkný klidný večer s mým oblíbeným pivkem strávený v příjemném prostředí a s poznáním sympatických lidí. Takových hospůdek jsem loni našel několik, ale Praha je ve vzpomínkách nejsilnější. A podíl na něm měla i ta nádherně zanedbaná fasáda.

Stav z 14.7.2006:
Hospoda u Prahy, Dolní Řasnice, č.p. 96, okres Liberec.
Hospůdka nejspíš nenabízí teplá jídla.

Točené pivo:
Konrád 11% 0,5 l za 15,-, Svijanský Máz 11% 0,5 l za 15,-. Otevřeno po – čt 17:00 – 22:00; pá 17:00 – 24:00; so 16:00 – 24:00; ne 16:00 – 22:00.